TRIP TO BRIGHTON

sobota 28. listopadu 2015


Kdybych si měla vybrat, kde budu v Anglii žít, byl by to právě Brighton. Úžasné město, kde to žije, ale hlavně moře. A kde je moře, tam je to pravé místo pro mě. S naší au pair partou jsme se do Brightonu vypravili minulý víkend. A ačkoliv počasí zdaleka nebylo na koupání, rozhodně jsme se nenudili.

Vyjížděli jsme v pátek večer. Myslím, že pro každou au pair je pátek takovým svátkem, i když své "host kids" miluje nadevše, není nad to zabouchnout dveře s myšlenkou, že nic ale vůbec nic nemusíte. Vlastně jo, bavit se, lenošit, hlavně nepracovat. Cesta trvala cca 3 hodiny, takže jsme byli všichni rádi, když jsme konečně našli hotel.

No hotel...Pamatujete, jak jste jako malí jezdili na tábory?  Vzpomínáte na ty pokoje, kde byla jedna patrová postel vedle druhé? Takhle zhruba vypadal náš pokoj. Nebo jako ve vězení :D Ale co, trávit tu moc času nebudeme a jsme jenom chudé au pair = vzhledem k ceně se to dalo přežít.

Rychle jsme se ubytovali (čti snažili se co nejrychleji vypadnout z toho pokoje :D) a vyrazili do města. Od hotelu do centra to pěšky trvalo asi 30 minut (není to moc, ale když jdete ráno z diskotéky v tom největším mrazu a k tomu  fouká z pobřeží vítr, připadá vám to jako věčnost). Ve městě to žilo a ulice byly krásně vyzdobené vánočními světly. Procházeli jsme se centrem a přemýšleli, kde strávíme dnešní noc. V tom začalo nehorázně pršet. Naštěstí jsme uviděli velký svítící nápis disco clubu a rozhodli se prozkoumat, co je uvnitř.


Hned u vstupu po nás chtěli občanky a projeli je jakýmsi scannerem. To jsem viděla poprvé a koukala na to jak na zjevení :D Když si vzpomenu, jak u nás doma chodí nezletilí běžně na půjčenou občanku a u vstupu to kolikrát ani nekontrolují. Nojo, jiný kraj, jiný mrav. Ale že mě to vůbec udivuje, spoustu věcí je tu jinak, jak už jsem zjistila. Potom každého zkásli o 5 liber. Hmm 5 liber (nezapomeňte, jsme chudé au pair) , snad to bude stát za to.

Jelikož jsme přišli před 12, moc lidí tu nebylo, ale DJ hrál skvěle a club vypadal slušně. Něco se mi ale nezdálo. Lidé tu byli takoví zvláštní, jiný. ,,Co chceš, Brighton, velký město!" říkala jsem si. Ale stejně jsem si ten club zkusila vygooglit. Revenge? A jsme doma!!! Největší gay club v Brightonu. Začala jsem se nahlas smát a ostatní se mnou, když jsem jim to řekla. Hlavně proto, že součástí naší party je i kamarád, který tyto cluby rád navštěvuje :)) Ten byl samozřejmě nadšený, takže jsme se rozhodli zůstat ( plus těch 5 liber, co jsme do toho investovali!).

Po 12 se to tu naplnilo k prasknutí a pak se začali dít věci. Mimochodem Brightonu se prý říká město gayů, aháá :D. Všichni tancovali jak v Horečce sobotní (páteční) noci. Myslím, že by se spoustu holek mohlo učit, jak správně kroutit zadkem. Pro mě to byla první zkušenost s takovýmto clubem, ale moc jsem si to užila. Všichni gayové byli moc milí, tancovali s námi a hlavně nehrozilo, že nás bude balit "nějakej ožralej machírek" (i když to by asi nehrozilo ani tak, jak jsem už psala, tady v Anglii je to trošku jinak, ale o tom někdy jindy). Takže jsme měli klid. Aspoň po většinu večera. V jednu chvíli se mě totiž pokoušela sbalit blondýna, která kolem nás už nějakou dobu"nenápadně" postávala. Celkem rozpačitě jsem jí vysvětlila, že mám přítele, a utekla na druhou stranu clubu :D. Jinak večer neměl chybu. Dokonce jsme se tu seznámili se dvěma milými Francouzi a domluvili se, že se v sobotu sejdeme. Vytancovaní a plní zážitků jsme k ránu zamířili k hotelu. Naštěstí jsme byli tak unavení, že nám bylo úplně jedno, kde spíme :)

Druhý den jsme se hned zrána vypravili na pláž. Počasí bylo úžasné. Navštívili jsme Brighton Pier (molo se zábavním parkem, kde ale většina atrakcí byla kvůli počasí uzavřena), prošli se kolem Brigton Wheel, zkoukli Royal Pavilion.






Nakonec jsme skončili v obchodě TK Maxx, kde byli obrovské slevy, a já dokonce zaslechla někoho mluvit česky, což pro mě bylo jako druhé Vánoce, jelikož tu moc s Čechy v kontaktu nejsem. K večeru jsme se sešli s našimi francouzskými přáteli a vydali se do jedné hospůdky. Já to mám jako jediná Češka někdy opravdu těžké, Francouzi mluvili francouzsky, zbytek naší španělské části au pair party španělsky a já se snažila alespoň něco pochytit. Francouzsky neumím vůbec, španělsky jsem se učila na gymplu, ale...je to už nějaká doba a navíc, jim ta pusa teda jede, mluví neskutečně rychle. Většinou aspoň pochytím nějaké slovo a snažím se to dát do kontextu. Naštěstí se konverzace opět stočila k angličtině a následně přišly na řadu jazykolamy. Řeknu vám, že slyšet ,,Třistatřiatřicet stříbrných stříkaček" nebo ,,řeřicha" od Španěla je vážně sranda (mrzí mě, že to nemám natočené). Plus jsem se za ten večer naučila nadávat v dalších 2 světových jazycích (člověk nikdy neví, kdy se mu to bude hodit, že:) ) Vrcholem bylo, když jeden Francouz začal ty španělský sprostý slova vykřikovat nahlas, protože mu to připadalo ohromně vtipný, a vedle nás seděl stůl slečen právě ze Španělska. Chudáci holky :)

Na večeři jsme šli do restaurace, kdy byla akce ,,Zaplať 8 liber a sněz, co chceš". To bylo něco pro mě (ti, kdo mě znají, ví, kolik dokážu spořádat :)). Najedení a spokojení jsme odcházeli na hotel. Nejdříve jsme plánovali návštěvu nějakého dalšího clubu v Brightonu, ale byli jsme tak unavení, že jsme rovnou padli do postele a spali až do rána (tak snad někdy příště).

Ráno jsme se sbalili a vydali se na další místo a to Seven Sisters. Cestou jsme se zastavili v malé vesničce a objevili nádhernou pláž. A já našla vážně krásný mušle (který jsem pak nechala u kamarádky v autě, no snad mi je vrátí :)). Když jsem je ukazovala ostatním, dostala jsem otázku, zda v ČR nemáme moře??!! Ne, nemáme! :D Achjo, co nadělám. Už jsem si i zvykla, že každý na Českou republiku reaguje : ,,Yes, I know! Czechoslovakia!". Nemám sílu to postopadesáté vysvětlovat :).






Asi za 30 minut jsme dorazili k Seven Sisters a musím říct, že to vážně stálo za to. Pokud budete někdy poblíž, neváhejte a tuto krásu navštivte. Od parkoviště (které jako jediné bylo placené - cca 3 libry, jinak žádný placený vstup) jsme se vydali směrem k útesům. Cesta na vrchol trvala zhruba hodinu, ale uteče to hrozně rychle, protože procházíte nádhernou téměř nedotčenou přírodou. Když jsme dorazili na místo, naskytl se nám neskutečný pohled na moře, pláže a útesy. Troufnu si říct, že jsem nic krásnějšího v životě neviděla. Chvíli jsme se zdrželi, najedli se (jasně že tousťák, kdo byl v Anglii, ten ví) a šli zpět k parkovišti.






Měli jsme ještě čas a proto jsme se rozhodli překvapit naše "new french friends" a navštívit je v jejich městě, Eastbourne. Další nádherné místo s pobřežní promenádou. Domů se nikomu nechtělo, ale začalo se stmívat a čekala nás ještě dlouhá cesta.

Celý víkend jsme si maximálně užili, bylo to "lovely" (haha, Angličani toto používají naprosto pro všechno, takže jsem si to taky nemohla odpustit). Nejen že jsem odjížděla plná zážitků, ale poprvé i s pocitem, že moje angličtina konečně začíná stát za to (bylo mi řečeno, že jsem dost ukecaná, jo to jsem...a teď už i v aj :D). Je to dost zvláštní pocit, když vám věty nabíhají dříve v angličtině než v češtině. Jak to bude vypadat po roce? Uvidíme :) Ale je to skvělý.

Rozepsala jsem se víc, než jsem chtěla (jsem ukecaná, i když píšu :D). Snad se první článek bude líbit a třeba sem taky jednou zavítáte. Rozhodně doporučuji!

Mějte se! x x x

E.


ÚVODNÍ SLOVA - PROČ, JAK, BLA BLA BLA...ALE MUSÍ TO BÝT


Ahoj všichni.

Tak už i já se přidávám do tohoto internetové světa. Nečekejte nic nového, převratného. Obsah bude podobný většině blogů, ale každý jsme jiný, máme jiný názor, rozdílný pohled na svět. Já Vám chci ukázat, jak to vidím já.
 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS